Dvouplášťové střechy

Dvouplášťová střecha se řeší zásadně jako větrané. Větraná střecha je založena na principu přirozené popřípadě i nucené cirkulace vzduchu, vznikající vlivem teplotních rozdílů a intenzity větru. Dvouplášťovou střechu lze použít všude tam, kde se může použít střecha jednoplášťová.

Skladba dvouplášťové střechy

• Dolní plášť dvouplášťové střechy – nosná konstrukce a tepelně izolační vrstva, někdy i parotěsná vrstva. Tento prostor může být průchozí nebo průlezný a proto by měla být na povrchu dolního pláště aplikována i jednoduchá vrstva pochůzná.
• Horní plášť dvouplášťové střechy – tvoří ochranu budovy před povětrnostními vlivy, je ze dvou vrstev – nosné vrstvy a krytiny ve formě spojité hydroizolační vrstvy. Není možné použít krytinu skládanou. Podle použitého materiálu může být ve skladbě i vrstva dilatační či expanzní. Horní plášť lze navrhovat i jako střechu obrácenou. Sklon min 5%.

Materiál pro jednotlivé vrstvy dvouplášťové střechy

• Těžká nosná vrstva horního střešního pláště – konstrukce jako u běžného stropu, která ale může být zbytečně zatěžující pro nosnou část budovy, jako např. monolitické železobetonové stropy či vazníky.
• Lehká nosná vrstva horního střešního pláště – bednění, překližka, OSB desky apod. Nosná konstrukce je tvořena např. dřevěnými vazníky, přičemž spodní pásnice se využívá pro zavěšení lehké konstrukce dolního střešního pláště.
• Hydroizolační vrstva – jako u jednoplášťových střech
• Tepelně izolační vrstva – vkládá se do dolního pláště, je vhodné ji navrhnout ve větší tloušťce, než je dáno tepelně technickým výpočtem. Používá se minerální nebo skelná vlna v rohožích
• Parotěsná vrstva – je v dolním plášti pod vrstvou tepelně izolační. Měla by zabránit průniku vodních par skrz tepelnou izolaci, materiál jako u jednoplášťových střech.
• Ostatní vrstvy – jako u jednoplášťových střech